Vídeň sluncem zalitá

Letošní první zahraniční exkurzí našich studentů byla podzimní návštěva rakouské metropole – města valčíku, umění, paláců, parků, snů a řady dalších atributů, které toto místo na krásném modrém Dunaji opakovaně vynáší na první příčku nejlepších měst podle kvality života na celém světě.
Cílem poznávací exkurze bylo seznámit se s hlavními symboly Vídně jako jsou letní sídlo Schönbrunn s přilehlými zahradami, Glorietou, Římskými ruinami, Neptunovou kašnou – Neptunbrunnen aj. V historickém jádru města uvnitř tzv. Ringu jsme si blíže prohlédli gotický Stephansdom, barokní Peterskirche a Pestsäule am Graben. V rozlehlé císařské rezidenci Hofburgu na nás čekala jednotlivá nádvoří, paláce, Klenotnice – Schatzkammer, Španělská jezdecká škola – Spanische Hofreitschule a impozantní Náměstí hrdinů – Heldenplatz s Volksgarten v pozadí. Na přilehlém Maria Theresien Platz byly naším cílem obě budovy muzeí Kunst – a Naturhistorisches Museum, včetně unikátní socha vladařky, která byla ve své době nazývána „tchýní Evropy“.
Při okružní jízdě centrem jsme obdivovali budovu proslulé Státní opery, Parlamentu, Radnice, Burgtheateru, Univerzity, Votivkirche a mnoho dalších. Získali jsme tak i velmi slušný historický přehled o jednotlivých etapách dějin Vidně a jejich významných panovnících ve zlomových dobách rakouské monarchie.
Našim cílem ovšem nebyla jen epocha zlatých časů mocnářství, nýbrž i dominanty moderní doby. A tak jsme nemohli nenavštívit proslulý Hundertwasserhaus s jedinečným pojetím propojení přírody a městské zástavby. Vyzkoušeli jsme si na vlastní „nohy“, jaké by to asi bylo žít v prostoru, kde není jediná rovná linie. Ti odvážnější zavítali i na místní osobité toalety, které jsou doslova uměleckým zážitkem. Ve srovnání se secesními veřejnými kabinkami Adolfa Loose am Graben to byl jiný šálek (vídeňské) kávy.
Závěr našeho dne patřil Prátru a jeho lákadlům v podobě adrenalinových zážitků. Jízda na proslulém Obřím kole Riesenrad v nás zanechala hluboké dojmy a poskytla překrásný výhled na město zalité odpoledním sluncem babího léta.
Domů jsme se vraceli sice unavení, ale obohaceni o mnoho nových poznatků z bývalého sídelního města Habsburků, které s námi bylo propojeno více, než si obvykle připouštíme.
Z lingvistického pohledu bylo praxí prověřeno, že rakouská němčina je mnohem přívětivější a srozumitelnější než ta z oblasti německých spolkových zemí, což je pro žáky zásadní motivační vzpruha.

9. 10. 2018 Mgr. Pavla Jiříčková a Mgr. Ivana Pastyříková

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *