Již jedenáctá odbila a lampa ještě svítila…

Podzimní prázdniny jsou za námi, podzimní čas ale trvá. Podzimně pochmurný je také námět Erbenovy balady. Poznali jste podle titulku, o který příběh se jedná?

Díky dramatickému kroužku seniorů z Centra RoSa jsme si poslední říjnový den příjemně užili. Bez dalších komentářů dávám slovo divákům z 2A2 a 2C.

„V prvé řadě je třeba vyzdvihnout entusiasmus, s jakým se herci ujali svých rolí, především pak představitel hlavní záporné postavy, který si i přes svůj pokročilý věk dokázal zapamatovat text tak složitý, jako je tato Erbenova balada. Velmi chytré a originální bylo také spojení moderní techniky – promítacího plátna – s prvky stínohry pro dokreslení temné atmosféry. Jako celek bylo představení zajímavě pojaté a rozhodně jsem ráda, že se mi naskytla příležitost je zhlédnout.“

„Ti důchodci byli famózní! Obdivuji, jak si dokázali zapamatovat všechny ty repliky. Myslím si, že je dobře, že to takhle secvičili. Určitě je to moc bavilo. Bylo to jako sledovat malé třeťáky, kteří jsou nadšení z toho, že se na jejich představení přišel někdo podívat. Ty jejich výrazy mluvily za vše. Úsměvy, které na konci rozdávaly, mě dojaly.“

„Představení bylo moc pěkné, herci to skvěle zahráli. Hudba k tomu byla strašidelná až hororová, moc hezky byla zpracovaná i videa v pozadí. Bylo vidět, že se herci opravdu snažili a vyhráli si s tím a taky že je to opravdu bavilo. Moc se mi líbilo i prosvícené plátno, za kterým herci dělali stíny větviček, duchů a hrobů.“

„Nejvíc se mi líbil konec představení, a to ne z důvodu, že bych mohl jít domů nebo že by to byla nuda, ale líbilo se mi odtajnění herců. Když všichni vylezli se nám ukázat a my jsme jim s radostí tleskali, rozzářil se jim úsměv od ucha k uchu. Obzvlášť jedna paní, která měla hlavní roli, se málem rozbrečela.“

„Na prvním místě bych chtěla ocenit nadšení a energii herců, kteří se i přes svůj vyšší věk pustili do činnosti, která je baví a naplňuje. Nejvíce jsem obdivovala pána, který hrál hlavní roli. Myslím si, že ani v našem mladém věku bychom se to nenaučili tak dobře jako on. V baladě jsou zvlášť těžké slovní obraty, špatně zapamatovatelné. Také se mi líbil nápad se stínovými efekty.“

„Bylo to hezké spojení mládí a stáří, studenti jako diváci a senioři jako herci. Na to, že v tomto věku už si člověk často špatně pamatuje, byli hlavní hrdinové obdivuhodní. Bylo to lépe zpracované, než jsem očekával, rozhodně nelituji, že jsem na to šel. Doufám, že tohle nebylo poslední představení, které jsme navštívili.“

A na závěr jedna studentská reflexe v duchu erbenovském:

 

Čekala žena na svého milého.
Šťastná byla, když ho spatřila.
Zvláštní pocit měla, když s ním šla,
ale jemu věřila.
Hlava se strachem během cesty plnila.
Těžká pro ni cesta byla.
Smutno jí bylo, když hřbitov viděla.
Úleva přišla, když se k ránu zachránila.
Zbyly jen otevřené dveře, ona
a košile.“

Děkujeme všem protagonistům za inspirativní setkání a těšíme se někdy zase na viděnou!

Dagmar Kuželová

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *