Homo roboticus

V polovině dubna jsme se s knihkupci prvního a třetího ročníku sešli v divadle D21.

Tentokrát jsme měli pocit, že jasně víme, co nás čeká, ale opak byl pravdou. Viděli jsme opravdu netradiční pojetí hry klasika české meziválečné literatury, nadmíru inteligentního člověka a také vizionáře…

Mezi nejznámější citáty Karla Čapka patří i tento: „To nejkrásnější na světě nejsou věci, nýbrž chvíle, okamžiky, nezachytitelné vteřiny.“

Právě nestálost, prchavost našeho života a hektický životní styl se staly východiskem zvláštní adaptace Čapkových Robotů. Šlo vlastně o jakousi mozaiku pohledů do budoucnosti, v podstatě dystopických, na motivy R. U. R.

Cílem tedy nebylo přehrát děj Čapkovy hry, ale dovést diváky k zamyšlení nad smyslem jednotlivých obrazů a scén. V následném workshopu se pak diskutovalo o možných interpretacích, názory a pocity vyjadřovali studenti nejen slovně, ale také pohybově a výtvarně.

Jaké otázky zazněly? Tak například: Co je to fikce? Co vše lze označit za robota? Jaké roboty běžně používáme? Jsme na nich závislí? Co je abstrakce a co realita? Jak by mohl vypadat obraz konce lidstva na Zemi?

Chcete znát robotické zákony? Najdete je v příručce robotiky z roku 2058 a také v programu inscenace.

Společné prožitky jsou vždy obohacující a toto setkání s uměním bylo rozhodně inspirativní.

Dagmar Kuželová