DofE nám dává nový směr do života!

Již druhým rokem je naše škola zapojena do Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu (DofE). Opět tedy nastal čas podělit se o zážitky a zkušenosti s plněním programu. V současnosti je do DofE aktivně zapojeno 12 žákyň, z toho 8 plní bronzovou a 4 stříbrnou úroveň. Zájem o program DofE roste, což je zřejmé i z účasti 3 studentek z jiných středních škol na Praze 8 a 9, kde v současné době není k dispozici místní centrum.
Účastnice si v podzimních měsících stanovily různorodé cíle, a to v oblasti rozvoje talentu, dobrovolnictví a sportu. V rámci dobrovolnictví se žákyně věnují například doučování cizinců, spolužáků nebo působí jako dobrovolnice v organizaci Asistence, o.p.s., jež je poskytovatelem sociálních služeb pro lidi s tělesným a kombinovaným postižením v Praze. V oblasti talentu si dívky zvolily například figurální kresbu, učení se novým jazykům nebo psaní povídky. Rovněž mezi sportovními aktivitami se objevuje pestrý výběr – žákyně se věnují třeba horolezectví, lukostřelbě, turistice, běhu nebo gymnastice.
V závěru dubna bronzové účastnice čeká expediční výcvik, kde budou proškoleny v základech první pomoci či se naučí tábornickým dovednostem, práci s mapou a orientaci v terénu, aby mohly na konci školního roku své snažení zakončit dvoudenní dobrodružnou expedicí. Naplánovat trasu expedice, poznat své silné a slabé stránky a dokázat se obejít bez technologických vymožeností dnešní doby bude jistě pro žákyně další výzvou, která je vytrhne z každodennosti a rozšíří jejich obzory.
V níže uvedených příspěvcích a přiložených fotografiích je možné seznámit se s pohledem na DofE od samotných účastnic.

Jsem Šárka, studuji knihkupeckou a nakladatelskou činnost na Střední škole DUKE Náhorní. Díky této škole jsem začala plnit DofE. Jako dobrovolnictví mám zvolené doučování mé kamarádky ze základní školy. Díky tomu se ona může připravovat na přijímací zkoušky z matematiky a já si opakuji látku z deváté třídy. Dobrovolnictví mám už splněné, ale přesto tam stále občas zajdu a ještě jí s něčím pomohu.
Moje sportovní aktivita byla se prostě dokopat k jakémukoliv pohybu. Většinou to bylo těžké, ale pak jsem si řekla, že si nepokazím celé DofE kvůli tomu, že jsem líné prasátko. A tak jsem – sice někdy s absolutní nechutí – dokončila i tuto činnost.
No a nyní talent. Pro mě nejdůležitější a podle mého i nejzajímavější aktivita: operní zpěv. Operně zpívám něco kolem 4-5 let. Učím se u sólistky z Národního divadla v Praze, paní Lenky Šmídové. Prošla jsem si od lidových písní, přes umělé až k lehkým áriím. Zpívám jednou týdně většinou ve zkušebnách Národního divadla a je to skvělé. Miluji zpěv a je jednou z mých životních vášní. Jako talent do DofE jsem si ho zvolila, protože doufám, že skutečně nějaký ten malý talent na něj mám. I když se trochu stydím zpívat před lidmi. Již mám za sebou 2 koncerty na Pražském hradě a v květnu mě čeká další, doufám, že se povede i tento.
Pokud se někdo rozhodujete, jestli do DofE jít, neváhejte. Moc času to nezabere a naučí vás to disciplíně a trochu si zorganizovat čas. Plnění aktivit není povinnost, je to zábava. A na to je třeba myslet. Přeji hodně štěstí.
Šárka Janšová, 1. B, bronzová úroveň

Pro plnění kategorie talent jsem si vybrala tvůrčí psaní. Psaní mě vždycky hrozně bavilo, jednou bych se chtěla stát spisovatelkou. Už jako malá jsem psala různé příběhy, které jsem si zapisovala do sešitů. Sešity s příběhy jsem si schovávala, neměla jsem v plánu dávat je někomu číst. Teď jsem začala psát nový příběh. Příběh, který bude mít buď úspěch, nebo ne. Uvidím. Až bude napsaný, doplním ho ještě svými ilustracemi a představím ho ostatním. A uvidím, co si o něm pomyslí.
Jako sportovní aktivitu jsem si zvolila pěší turistiku, jediný sport, který mám opravdu ráda. Nejsem zrovna sportovní typ člověka a sporty typu basketbal nebo florbal prostě nejsou pro mě. Ale chození mi vždycky něco dávalo. Takový vnitřní klid. Vždycky, když jsem byla smutná nebo naštvaná, tak jsem vyrazila na procházku, abych si vyčistila hlavu. Tak to dělám i teď. Vyrazím na procházku, někam do přírody. Zatím jsem absolvovala jen kratší trasy, ale už mám naplánované i delší, abych byla v květnu připravená zúčastnit se pochodu Praha-Prčice.
Veronika Benešová, 2. B, bronzová úroveň

Poprvé jsem se o DofE dozvěděla v 1. ročníku, kdy do něj byla zapojena moje spolužačka. Všechny informace jsem tedy měla hned z první ruky. Jelikož jsem již dlouhou dobu přemýšlela nad tím, jak pokročit ve svém životě a rozvoji sama sebe, řekla jsem si, že DofE je skvělá příležitost a tak jsem se ji chytla. Můj výběr sportovní aktivity se odvíjel z mého koníčku – běh. Ačkoliv počasí není v tomto a předešlém ročním období ideální, člověk by chtěl raději zůstat doma a nic nedělat, já mám v hlavě tolik věcí, které při běhu dokážu vypouštět.
Horší bylo dobrovolnictví. Neměla jsem ponětí o tom, co bych mohla dělat a aby mě to zároveň bavilo. Navíc skrz svoji nezletilost jsem měla méně možností. Nakonec jsem se rozhodla pomoct spolužačce, která je zároveň má dobrá kamarádka, s jejím průměrem ve škole. Jsem na ni moc pyšná a na sebe hrdá, že v tom pokračuji dál, i když ne vždy je nálada nebo čas.
Naplňuje mě to a dává nový směr do života.
Bára Tomíšková, 2. B, bronzová úroveň

Už od konce prázdnin jsem pomalu začínala přemýšlet, jaké aktivity si zvolit letos. U lukostřelby jsem mohla pokračovat, u dobrovolnictví jsem se rozhodla doučovat. Problém byl u položky s označením ‘talent’. Původně jsem si vybrala animaci videoklipu. Ze začátku se to zdálo jako dobrý nápad. Klíčové slovo je ‘zdálo’. Po několika týdnech prokrastinace ve formě kreslení do skicáků jsem se přistihla, jak se aktivně vyhýbám všemu, co má co dělat s animací. Roli v tom taky hrálo to, že notebook a driver grafického tabletu spolu přestávali spolupracovat a tak to, že budu moci ten den kreslit na počítači, zůstávalo překvapením. Takže jsem to pomalu i přestávala zkoušet a díky nefunkčnosti tabletu jsem se zaměřila na tradiční styl kreslení. Protože se mi zatím ještě nepovedlo nikdy dokreslit žádný skicák do konce, jako talent jsem si zvolila, že pokreslím sešit s 50 listy. Už po 14 dnech a dvou výletech do papírnictví kvůli tužkám a ořezávátku jsem sotva odolávala pokušení si koupit další skicák a začít kreslit tam. Uběhlo několik měsíců a pokušení naštěstí opadává. Vážně doufám, že na zlatou úroveň nedostanu podobně sebedestruktivní nápad.
Martina Zubatá, 2. B, stříbrná úroveň

Jako dobrovolnictví jsem si zvolila doučování českého jazyka. Doučuji kamaráda z brigády, původem je totiž z Bangladéše. Jmenuje se Babu Al Amin a je mu 26 let. Má manželku, která si nedávno v Bangladéši otevřela obchod se svými módními kousky. Babu u nás studuje a má dvě brigády. Jednu na letišti, druhou v restauraci. Měsíčně pracuje přes 300 hodin a do toho chodí ještě na každou přednášku na ČVUT. Je opravdu chytrý, hodný a milý. Pokud mluvím pomalu v českém jazyce, rozumí mi a pokud ne, má za úkol se ozvat. Jeho nejoblíbenější věta, nebo spíše otázka je: Jak se máš? Jenže výslovnost má ještě špatnou, takže vyslovuje: Jak še máš?
Sára Forejtová, 3. C, stříbrná úroveň

Zpočátku pro mě DofE nebylo nic víc než pouhý experiment, jedna z mnoha položek na seznamu “co bych někdy ráda zkusila”. Čím déle se ale ho účastním, tím víc vidím, že to má smysl – je to výzva a zároveň motivace zlepšovat v tom, co mě baví.
Sport jsem si vybrala celkem okamžitě, protože už třetím rokem chodím lézt na umělou stěnu, ale vždycky jsem zůstávala u jednodušších cest – těžších jsem se bála a neměla jsem motivaci se je snažit vylézt. V rámci DofE jsem si vybrala šest obtížných cest, které by mě normálně ani nenapadlo zkoušet, teď ale s přibývajícími týdny vidím, že když se člověk něčemu věnuje dlouhodobě, jde to zvládnout.
Do rozvoje talentu jsem si dala chemii, konkrétně přípravu na Chemickou olympiádu. Domácí úlohy jsou sice někdy dost těžké, ale baví mě to a DofE vidím jako skvělý způsob naučit se něco nad rámec běžného učiva.
Nejdéle jsem uvažovala o dobrovolnictví, přesvědčená, že s lidmi pracovat neumím. Nakonec jsem skončila v organizaci Asistence,o.p.s., která se zaměřuje na pomoc vozíčkářům, a rozhodně bych neměnila. Nadšení z úvodního zácviku mi už zůstalo a myslím, že jen tak nezmizí.
Tereza Vitoušová, Gymnázium Českolipská, bronzová úroveň

Rok co rok se mé diáře plnily stejným předsevzetím. Udělat provaz. Ani nevím, proč jsem po něm vždycky tak toužila, prostě to tak bylo. “Tentokrát to zvládnu,” říkala jsem si pokaždé, když jsem začínala s dennodenním protahováním. Pak ale přišla škola, zajímavá knížka nebo jen obyčejná lenost a do dvou týdnů byl konec. Když jsem se tedy rozhodla začít s projektem Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu, nad sportovní aktivitou jsem dlouho přemýšlet nemusela.
Po třech měsících už vidím, že to má smysl. Protahování se pro mě stalo rutinou, povinností, kterou plním dobrovolně a většinou i ráda. Nebudu vám nic nalhávat, lenost občas přijde i tak. Radost nad pokrokem a případně i výsledkem (provaz dnes umím dokonce na obě nohy) je ale silnější a to, že se věnuji cíli, kterého opravdu chci dosáhnout a který jsem si vybrala sama, mě motivuje to nevzdávat. Pořád toho ještě mám spoustu před sebou, se sportem jsem teprve v půlce a expedice mě také ještě čeká, už nyní ale vím, že mě DofE posunulo. Takže jestli to teď čtete a váháte, zda to zkusit, vrhněte se do toho po hlavě a naučte se svůj “provaz”, tak jako tisíce dalších, kteří Ceně vévody z Edinburghu dali šanci.
Barbora Dohnalová, Gymnázium Ústavní, bronzová úroveň

I my se připojujeme a všem žákyním zapojeným do DofE přejeme mnoho úspěchů v dalším plnění. A pokud vás příspěvky děvčat zaujaly a chtěli byste se i vy zapojit do DofE, neváhejte se na nás obrátit. Ochotně vám poskytneme veškeré informace a pomůžeme vám začít s plněním programu, který přináší nejen skvělý pocit ze sebe sama, ale také spoustu zábavy, nové zkušenosti i nová přátelství.

Martina Strnadová, Soňa Fohlerová a Petra Viltová

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *